Tři patra smutku

Wabi Daněk

1:Paní NGováková v pCrvním patře
kGaždý ráno kCrmí starou kGočkuC, G  C 
pak ji nGosí parkem v nCáručí
a pGotichu jí brouká do spanDí,
obě jsGou si děsně pCodobný,
jenžGe ta kočka mCá nos jako vlGočkuC, G 
vEmobě žijou jenom tDak, vEmoběma už ujel vlDak,
vEmobě mají už život zDa sebou
a na světě už vůbec nic je nezajímá, krom tý drGuhýC. G  C 
2:O dvě patra vejš v tom bytě,
co má na dveřích vizitku Karel Klíma,
žije pan učitel v penzi
se svou sbírkou brouků, much a motýlů,
celý nocí sedí nad krabicí,
kromě hmyzu nic ho nezajímá,
celý dny pak prodřímá s přivřenejma očima,
těší se, až přijde večer,
zase zasedne si nad krabicí much a brouků zaprášenou.
3:Patro níž pod panem učitelem
žije v malým bytě paní Malá,
stěny, co maj' k sobě sakra blízko,
sedm let užtvoří její svět,
sedm let už uplynulo
od tý doby, co se naposledy smála,
zpaměti zná celej strop, chodník plnej cizích stop,
spousta lidí tudy prochází
a nikdo z nich se u té paní nezastaví ani chvíli.
4:Jedno ale mají společný
všichni ti lidé v tomhle smutném domě:
celý tejdny skoro nejedí,
jen aby mohli děti přivítat,
a když děti nemaj' před vejplatou
ani floka, potom přijdou skromně,
na zdraví se pozeptat, předvést tuzexovej šat,
pumpnout tátu nebo mámu
o tři stovky nebo ještě o víc a jet domů novým fárem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:18:44.659+00:00
Výsledky hledání: